Ústav etnologie

Ústav etnologie je předním domácím vědeckopedagogickým pracovištěm v oblasti etnologických věd. Zaměřuje se na pedagogickou činnost a základní i aplikovaný výzkum se zaměřením na sociokulturní antropologii, evropskou etnologii a komparativní folkloristiku.

Základní teoretická báze odborné práce Ústavu je definována sociální a kulturní antropologií, chápanou jako základní svorník spojující jak antropologická, tak etnologická a folkloristická bádání. Zvláštní důraz je přitom kladen na fenomén terénního výzkumu jako hlavního distinktivního metodologického rysu etnologických věd, kterým se odlišují od příbuzných věd historických, sociálních a humanitních. Tento důraz na terénní výzkum je odrazem jak akceptace dlouhé tradice zájmu o terén, stojící u samotných počátků domácích etnologických a folkloristických bádání, tak její kritické konfrontace s pojetím terénního výzkumu (ethnography) běžným v sociálních vědách v čele se sociokulturní antropologií. Současný Ústav etnologie tak charakterizuje teoreticky a částečně i metodologicky dominantní sociokulturně antropologická složka, dynamicky komunikující s modernizovanými a internacionalizovanými složkami etnologickými a folkloristickými.

Hlavním důvodem dominance antropologické složky je především její silný důraz na teoretické přístupy a konceptuální debatu obecně, daný jejím zasazením do širšího rámce sociálních věd. Antropologizující pojetí oboru je také možné chápat jako citlivé na společenskou aktuálnost, včetně otázek živých v současném evropském veřejném prostoru (například problému migrace, etnických napětí, politizace kolektivních identit, apod.). Důraz kladený sociokulturní antropologií na terénní výzkum zároveň disciplíně dodává příslušnou společnou oborovou identitu založenou na terénním bádání soudobých kulturních fenoménů. Dominanci antropologické složky je tak v jistém smyslu možné chápat jako naplnění historických ambicí pražských univerzitních etnologických bádání o zajištění silné teoretické složky pro tuto disciplínu, o které se snažily již zakladatelské postavy oboru jako Lubor Niederle, Emanuel Kovář a Karel Chotek.

Ambicí etnologické složky je provádět badatelskou a pedagogickou činnost v duchu moderní evropské etnologie (Ethnologia Europaea, Europäische Ethnologie, empirische/vergleichende Kulturwissenschaft) s přihlédnutím k specifické středoevropské tradici Volkskunde, respektive české tradici národopisu/etnografie, které měly vždy blízko spíše k historickým vědám. Vedle dodání historické perspektivy k tradičně spíše synchronním přístupům sociokulturní antropologie je etnologickou složku možné chápat jako navazující na historicky nejvýraznější domácí konceptualizace etnologických věd.

Ambicí folkloristické složky, která byla s etnologickou složkou v domácím prostředí historicky a institucionálně (méně již teoreticky a metodologicky) propojená, je pak posun k moderním globálním folkloristickým studiím (folkloristics, folklore studies) zdůrazňujícím sociální a kulturní kontext kolektivně sdílených textů a performancí. Folkloristika zkoumající vernakulární expresivní kulturu umožňuje posun badatelských přístupů provozovaných na Ústavu etnologie směrem k humanitním disciplínám, respektive uměnovědné perspektivě literární, hudební a divadelní vědy, zkoumajícím expresivní produkty a performance různých společností (tedy narativní, ale i hudební, taneční či divadelní kulturu). Její hlavní spojnicí s antropologickou složkou je důraz na globální komparativní pohled spojený s výzkumem aktuálních fenoménů v každodenní kultuře.

Výzkumná činnost Ústavu probíhá vzhledem ke geografickým preferencím především v evropském terénu, ve kterém se evropská etnologie a folkloristika čím dál výrazněji setkává s rozvíjejícím proudem sociokulturní antropologie označovaným jako „antropologie Evropy“.

Všechny tyto složky (antropologická, etnologická a folkloristická) se samozřejmě nezříkají dialogu s nosnými tematickými oblastmi jak tradiční české etnologie/etnografie/národopisu, tak literárněvědně orientované folklorní komparatistiky, charakterizujícím činnost tohoto pracoviště v minulosti. V tomto smyslu je pro pražský Ústav etnologie určitým vzorem posun etnologických věd středoevropského akademického diskurzu (k jehož tradici nepochybně patří i toto pracoviště) od historizující deskriptivní Volkskunde a do určité míry příliš filologicky orientované folkloristiky v 60. letech 20. století směrem k jejich sociologizaci, respektive antropologizaci, nejzřetelnější na příkladu primárně německojazyčné evropské etnologie (Europäische Ethnologie, empirische/vergleichende Kulturwissenschaft). Inspiraci samozřejmě poskytují i další zahraniční přístupy dynamicky rozvíjející místní etnologické tradice, jako například globální (původně především anglosaská) folkloristika, srovnávací (původně skandinávská) evropská etnologie či inovativní přístupy tradičně silné polské, maďarské, chorvatské a slovenské etnologie.

Úvod > O Ústavu > Ústav etnologie